// se divím, že jsem to doteď sem nedal, tak se můžete pobavit, jak to na některých univerzitách chodí
------------------------------------------------------------
Bylo, nebylo, jednoho deštivého rána, byl na stagu FAI UTB vypsán opravný termín z předmětu základy matematiky (správně by měl být nazýván Algebra), 22.2 v 18:00 na U51-219.
Mnoho různých individuí se pěkně setká na chodě před posluchárnou, čekají, čekají, 20 minut uplyne a po paní profesorce ani stopa... Když už nastane osudový okamžik a paní profesorka (správně jenom docentka) se přiblíží, otevře dveře do posluchárny a světe div se, ona tam probíhala jiná zkouška...
Paní docentka se tam domlouvá 10 minut s proděkanem, až se rozhodne, že si počkáme, na 15 minut se zdekuje do kanclu...
Mezitím hyperaktivní studenti najdou volnou učebnu, kam jsme se jaksi narvali...
Bylo pravidlo, že sedíme v pořadí matematika - fyzika (zkoušku měli 2 skupiny), problém nastal, že učebna byla malá a matematiků přebývalo...
Paní profesorka začne kontrolovat správnost pořadí a bohužel 2 lidi museli ven, bohužel vzala ty krajní a já byl ten druhý, co byl na kraji (proto Vám doporučuji si sedat doprostřed ) .
Místo však nebylo, ten první měl tu výhodu, že než se ke mě dostala, tak obsadil učitelské místo. Na mě by místo nemělo vycházet, bohužel se mi vymstil náš bezbarierový přístup (na škole máme studenta na vozíčku a tak je ve všech posluchárnách hozen bokem stůl bez židliček). Takže jsem si musel dát stoleček pěkně doprostřed a donést si židličku...
No dobrý, to bych ještě přežil, ale to hlavní nastává nyní.
Paní profesorka začne rozdávat zadání... co by se asi mohlo pokazit, říkáte si, no milé děti, oni ji chyběli 3 zadání pro matematiky
Bylo už 18:55, zkouška měla být do 20:00, paní profesorka však potřebovala odejít o něco dřív a 3 chudáci nemají stále zadání.
5 minut paní profesorka hledala a hledala, než se každému rozhodla zadat jiné, starší zadání.
Už se tak těším, že to konečně rozjedu, ale teprve to nejhorší přišlo.
Jak jsem psal, učebna byla malá, u učitelského stolu už nebylo místo, protože tam už psal písemku jeden student a přecejenom kolem něj bylo hodně školních krámů.
Takže paní profesorka si dotáhne s chodby židličku a bohužel si jí dá k boku mého stolu, zapíná notebook (s kterým moc zrovna neumí zacházet ), kde nejsou vyplé zvuky apod. a ejhle oni se tam pomály začínají objevovat studenti, kteří si chodí zapsat známky...
Úžasné, na ty příklady se mi tak blbě soustřeďuje, že dopisuju písemku až poslední, věci, jako Hornerovo schéma, které je tak primitivní, tam potentím (přitom přes dělení polynomu vím, že pro to a to číslo to má vyjít tak a tak) a nedaří se to ani kombinovat, což je tajemství mého uspěchu v matematice, ostatní příklady celkem šli, ale bohužel nebyla ani minutka na nějaké to projetí...
Jakmile řekne, aby jsme dopsali, tak jsem měl možnost to odevzdat jako první (jinak si totiš předvolávala podle seznamu), takže naklušu k pár známým, abych viděl jejich zadání. No nebudu říkat, že to měli lehké(typově byli otázky celkem stejné), problém však byl v bodech. Za úpravu výrazu (to jsou takové ty ošklivé zlomky) u mě max 1 bod, u nich 3, je pravda, že narozdíl ode mě mají rozsah 0-20, já jen 0-10, ale i tak mají možnost dostat 1,5x víc bodů z primitivního příkladu, než já (primitivní berte z hlediska, že to je v tom učivu to nejlehčí, btw od pohledu to bylo stejně těžké, jak to moje)...